Žlutý anděl

Slunce s obzorem se líbá
a já vstávám z postele
opouštím svou milou chatu
končí líná neděle

Chtěl bych ještě stihnout zprávy
a tak rychle spěchám domů
když tu vidím že můj vůz je
omotaný kolem stromu

Tak tu stojím vedle cesty
nechtěl bych tu strávit noc
auto si sám neopravím
kde však teď mám vzít pomoc

Tohle mi má stodvacítka
věru dělat neměla
myslím že se neobejdu
bez žlutého anděla

Dříve než jsem vyndal mobil
žlutý anděl už je tady
dobře že tu ta služba je
a že si ví se vším rady

Anděl je menšího vzrůstu
oči úzké jak dvě střílny
nevím zda vůz spraví tady
nebo odveze do dílny

V ksichtě je fakt celej žlutej
jak má žlutý anděl být
se zájmen ho pozoruji
čekám co se bude dít

Náhle se mne však zmocnily
dotíravé pochybnosti
malý červík ve mně hlodá
o původu té žlutosti

Co když je jen žlutej z chlastu
jak má auto spravovat
pokud by měl ztvrdlá játra
a nemoh se ohýbat

Ten chlapík je vůbec divnej
nevím jestli něco umí
místo aby spravoval vůz
jen upřeně na mne čumí

Montérky snad nechal doma
má jen bílou zástěru
kvůli autu prý tu není
půjde rovnou do sběru

Pak otevřel svoji brašnu
přehraboval v ní chvíli
už z ní táhne něco jako
bílou noční košili

„Rychle se tu pšeflikni
ta by ti snad mohla byt
tady se mi podepises
a uz muzes se mnou jit“

Kam s ním mám jít sice nevím
má hlava však cosi tuší
když jsem náhle celý v bílém
a on řekl jenom „šlúši“

Teď už s ním jsem v žlutém nebi
snad až v sedmém nad oblaky
zatím se moc nedomluvím
a učím se čínské znaky

Je mi tady celkem tobše / ale fuj, dobře /
už bych znova nechtěl žít
je tu sice strašnejch lidí
mám tu však Nebeský klid