Deprecated: Function eregi() is deprecated in /DISK2/WWW/hilarius.cz/v2/maincore.php on line 41 Deprecated: Function eregi() is deprecated in /DISK2/WWW/hilarius.cz/v2/maincore.php on line 41 Deprecated: Function eregi() is deprecated in /DISK2/WWW/hilarius.cz/v2/maincore.php on line 42 Deprecated: Function eregi() is deprecated in /DISK2/WWW/hilarius.cz/v2/maincore.php on line 42 Deprecated: Function eregi() is deprecated in /DISK2/WWW/hilarius.cz/v2/maincore.php on line 43 Deprecated: Function eregi() is deprecated in /DISK2/WWW/hilarius.cz/v2/maincore.php on line 43 Deprecated: Function eregi() is deprecated in /DISK2/WWW/hilarius.cz/v2/maincore.php on line 44 Deprecated: Function eregi() is deprecated in /DISK2/WWW/hilarius.cz/v2/maincore.php on line 44 Deprecated: Function eregi() is deprecated in /DISK2/WWW/hilarius.cz/v2/maincore.php on line 45 Hilarius - verše próza - Burčákové rekviem 2. část
August 13 2020 10:13:46
Menu
Básničky

   - podle témat
   - abecedně
Povídky
Přestavba stránky
#1 Básničky (85%)
#2 Povídky (30%)
#3 Jiné rubriky (10%)
Všechny Projekty
Burčákové rekviem 2. část
Druhý den se Lucčin otec, který, jak se ukázalo, byl farářem, odebral do kostela a my do města. Tam právě svolával sbor bubeníků návštěvníky slavností na oficielní zahájení vinobraní. Lidi se táhli za nimi a mne jen uklid?ovalo, že stoupáme do kopce, neboť situace mi evokovala známou pověst o krysaři z Hammeln. Na Václavském náměstíčku se průvod zastavil a místostarosta Znojma zde oficielně zahájil vinobraní.


V mezích možností jsem vše filmoval. V průběhu natáčení jsem náhle dostal takový bodyček, na který by mohl být pyšný i pověstný, ruský obránce Ragulin, který se stal symbolem průchodnosti terénem a synonymem pro vozy zn. Moskvič. Naštěstí zde nebylo hrazení a odletěl jsem pouze do druhých lidí, kteří mne obětavě svými těly zachytili. Nedovolený zákrok, který si z důvodu obavy z popotahování za xenofobii a nebezpečí obvinění z rasové nesnášenlivosti, nikdo nedovolil odpískat, pocházel od osoby nevelkého vzrůstu, o to však širší postavy, která nade vší pochybnost patřila k početné, místní, rómské komunitě. Poté, co mne tato maličká, rozložitá cikánka odstavila od pomyslného puku, stoupla si přede mne. Vzhledem k tomu, že jsem jí za zbytek dne potkal na všech místech Znojma nejméně ještě třicetkrát, došel jsem k závěru, že jde buď o třicetinásobné jednovaječné "dvojče", to by patrně byla světová rarita, anebo je naklonovaná, což, jak věc po své zkušenosti vidím, může představovat, bude-li se v tom pokračovat, pro Znojmo velmi vážné nebezpečí.


Třetí příčinou subjektivního zvýšení výskytu tohoto nevšedního přírodního úkazu, kterou rozhodně nelze opomenout, může být vypitý burčák.


Po zahájení vinobraní zbýval místostarostovi Znojma ještě nelehký úkol "otevřít" všechny prodejní stánky. Součástí tohoto ceremoniálu byla i ochutnávka. A jelikož stánků bylo ve Znojmě skutečně hodně, nelze se divit, že přestože mu konšelé byli nápomocni jak jen to šlo, již před polednem byla únava všech značná a chůze velmi rozevlátá. Bylo jasné, že dnes obstojí jen ti nejlépe připravení, nejtrénovanější a fyzicky disponovaní jedinci - druhý den jsme pak na ulicích překračovali ty, kteří v těžké zkoušce neobstáli.


Protože Lucku, která chodila pouze v sandálkách, bolely nohy a já dostal chuť na polévku, rozhodli jsme se pro malý odpočinek.


Sedli jsme si do Moravského mázhauzu, kde hrála, mně nepříliš se líbící hudba našich jižních sousedů. Hned po nás tam dorazila i delegace unavených konšelů a tak jsem se své polévky dožadoval neúspěšně. Poté, co konšelé odešli, myslel jsem, že má šance vzrostla, ale pozornost personálu byla upřena na výpravu "padacích mostů". Tito vzácní Lederhosen Gäste, kteří, jak naznačovaly jejich kalné pohledy, byli už "kožení" i uvnitř, číšníky, nosící pivo po jednom, zcela vytížili. Rád bych si polévku i sám donesl, byl jsem ale odmrštěn s tím, že budu obsloužen u stolu. Po dvou hodinách se mi podařilo upoutat pozornost jednoho z číšníků a myslel jsem, že mám vyhráno. Mýlil jsem se. ?ekl mi, že on je mladší číšník a se svojí žádostí se musím obrátit na staršího číšníka. Slušně jsem požádal, zda mi ho nemůže přivolat. Za chvíli se mladší číšník vrátil a oznámil mi, že pro polévku si musím dojít. Když jsem mu sdělil, že jsem to zkoušel před dvěma hodinami a že mi bylo řečeno, že budu obsloužen, trochu znejistěl. Nakonec jsem se přeci jen své, přesolené polévky dočkal. No, .. a pak, že to nejde.


hrozen



Do středu m
ěsta jsme se vrátili právě, když tudy projížděl průvod v čele s Janem Lucemburským, jeho chotí Eliškou Přemyslovnou a dalšími osobami, které jsou svým životem svázány se Znojmem. V závěru průvodu jel na trůnu, umístěném na krásně, vinnými listy nazdobeném voze, sám bůh Bakchus, kolem něhož pololežely krásné Bakchantky.


Vzhledem k tisícihlavému zástupu a zejména již zmíněné, naklonované cikánce, která byla všude, se mi nepodařilo probojovat se k blízkosti průvodu, abych lépe viděl. S vozem Bakchuse jsem se pak ale přeci jen setkal a to na Masarykově náměstí, kde byl zaparkován dole za pódiem, které bylo hlavním dějištěm různých kulturních akcí. Zatímco Dionýsos byl uprostřed těla mohutné postavy, Bakchantky byly naopak spíše éterické, v kratičkých tunikách, s jakoby vytetovanými obrázky vinných hroznů na pažích, celé ozdobeny vinnými listy. Tedy skoro celé, neboť tam, kde již první žena na světě měla list a v dnešní době se obvykle nosí kalhotky, byly oblečeny jen do závoje z mlžného oparu, jenž se u starší mužské části diváků vysrážel na jejich brýlích a ty se jim z toho zamlžily. Vilné pohledy na "víly zpustlosti" měnily samovolně oči pánů na oči šneků s abnormálně vyvinutými "parůžky", které jakoby se zavrtávaly ....


snek… no, zde jsem se už asi nechal příliš unést. 



Mainady popíjely ze džbánků lahodné víno a krabička "amerik" a zapálená cigareta v ruce dosvědčovaly, že si své starořecké neřesti rozšířily o výdobytky moderní doby. Myslím, že nebylo jen vinou vinných listů, že ovíněné menády, které nás veselými popěvky, jež zde většinou nelze citovat, zvaly na rychlokurzy fyzické lásky, moc nevinně nepůsobily. Nakonec několik příslušníků "božské" ochranky pomohlo sotva se na nohou držícímu bohovi plodnosti, extáze a vína, který by nám jistě v zápasech sumo ostudu neudělal, vystoupat po za tím účelem, speciálně vyztuženém žebříku na jeho trůn. Božský vůz, tažený hostanskými, pivovarskými valachy, se dal opět do pohybu a my jsme šli do jiné části rozdivočelého města.    
                

Na maličkém, Mikulášském nám
ěstíčku se objevili bubeníci, kteří vždy svolávali na nějakou atrakci a tak jsme počkali, co se bude dít. Ukázalo se, že vlastně jde o skupinu historického šermu. Jejich mluvčí vznesl k publiku dotaz, zda chceme slyšet bubny, anebo zda chceme šermířský souboj. Povzbuzen burčákem jsem vykřikl: „Chceme vidět krev!“ a rozvášněné davy mne hned podpořily skandováním „Chceme krev, chceme krev“ a tak jsme zhlédli docela pěkné vystoupení této šermířské skupiny. Krve jsem se však nedočkal a abych se alespo? trochu saturoval, dal jsem si červený burčák.


Vinobraní není však jen chlast a proto jsme se šli s Luckou podívat do kostela Sv. Mikuláše, který byl překrásně vyzdoben všemožnými plody a výpěstky, které na výstavu věnovali místní zahrádkáři. Výstava, která je skutečnou pastvou pro oči, se také jmenuje "Plody země" a mohu jí doporučit každému.


pestitelska_vyzdoba



Došli jsme k rotundě Panny Marie a Sv. Kateřiny u Znojemského hradu.


rotunda


Kateřina


Vždy na svatou Kateřinu           
vlezl jsem si pod peřinu
a celý den pod peřinou        
hezky strávil s Kateřinou       
                  
Dnes již nemám Kateřinu       
a přišel i o peřinu       
nebýt s
?atku s Kateřinou       
moh bych teď spát pod peřinou



vyhled1  vyhled2



Z tohoto místa je překrásný výhled na Dyji a na ní stojící přehradu, Kraví horu, město s Louckým klášterem, v němž je vinařsko – bednářské muzeum, Radniční věž, odkud za jasného počasí můžeme i vidět Alpy, kostel Sv. Mikuláše a vedle stojící kostel Sv. Václava i na krásný, doposud funkční železniční most, který stavěl ještě slavný francouzský inženýr A. G. Eifel. Toto místo pokládám za vůbec nejhezčí ve Znojmě. U hradu je také velmi pěkná, stálá výstava ptáků.          
         

Na Horním nám
ěstí je bufet, který se nám pro další odpočinek zdál příhodný. Volné místo bylo u záchodků, kde vedle nás seděla i příslušná pracovnice, vybírající poplatek za použití WC. Se zájmem jsme sledovali zaujetí a zodpovědnost, s nimiž svoji práci vykonává. Nikdo jí neproklouzl. Protože je nesmírně náročné sledovat, kdo vstoupil a zda opravdu zaplatil, občas ztratila trochu přehled a pokusila se dokonce vybírat i při opouštění oné místnosti. Lidi se sice bránili, ale nepomohlo jim to - hajzlbába byla nesmlouvavá.


Bylo mi jasné, že vzhledem k lékaři doporučovanému dodržování pitného režimu a zvýšené konzumaci tekutin, časem dojde i na nás. Při té příležitosti se mi vybavil známý výrok: „Nechci slevu zadarmo“. Situaci jsem s nadhledem vyřešil a objednal pro Lucku, mne a bábu panáka. Netušil jsem, jaký obrat tím přivodím. Hajzlbába jakoby roztála. Pusu najednou od ucha k uchu se představila jako Zdena, hned jsme si začali tykat a večer, že se sejdeme v Mázhausu. Když někdo potřeboval na záchod a vycvičen chtěl třesoucí se rukou vhodit počtvrté do papírové kasičky své tři koruny, hned ho zastavila: „Přeci nebudete platit, dnes je to zdarma“.           
               
Přestože jsme do mázhauzu nakonec večer nešli, na Zdenu vzpomínáme v dobrém.



Když jsme se blížili k náměstí, bylo mi jasné, že již není úniku. Za námi přicházející lidi nám odřízli ústupovou cestu a nebylo již v našich možnostech svůj osud dále řídit. Tisíce lidí se, jak přesouvající se mraveniště, valily na nás. Nakonec se vše zastavilo, nešlo se pohnout ani o milimetr v žádném směru. Kde v té chvíli byla Lucka, nevím. Masa lidí nás rozdělila. Kdykoli jsem vydechl, smyčka, vytvořená z lidské hmoty kolem mne, se o něco přitáhla a můj životní prostor se nevratně zmenšil. Mojí myslí proběhl film o anakondě. Ano, takto to dělají škrtiči. Byl jsem přitlačen na výlohu obchodního domu a mimoděk jsem si vzpomněl na výlohu Aeroflotu při nepokojích v Praze. Kdosi si povšiml, že pračky za výlohou jsou ve slevě. Moc nás tím nepotěšil.


Oh?ostroj již začal, z mého místa však nebylo vidět nic. Několik lidí se mobilem omlouvalo, že na schůzku přijdou asi později. Vedle mne se kdosi dožadoval průchodu s tím, že musí na vlak a odjinud se mu hned dostalo odpovědi: "To musíte tamhle nahoru".


ruka



Nešťastník se pokusil odporovat: "Nádraží je ale dole". "Ne, nahoře", trval dotyčný na svém. "Já vím, že je ale určitě dole", nedal se kverulant odbýt. "Možná jindy, ale dnes je nahoře" ukončil znalec prostředí spor. Já si však myslím, že v té chvíli už nebylo ani dole, ani nahoře. Tu se ozval další: "Uvolněte místo pro budoucí maminku!". ?ekl jsem si, že snad nemůže být maminkou déle, než jen několik hodin a to mne uklidnilo. Náhle se ozval vedle mne výkřik: „Jau“ - to dostala jedna dívenka od dobře tělesně vybaveného pořízka loktem do hlavy. „Pozor, další“ vykřikl jsem a něžnou bytůstku, která střelhbitě využila malého prostůrku, kam uhnula hlavou, jsem tak uchránil od dalšího úderu, který by pro ni mohl být už konečný. "Nechcete chips?", ozval se hned vedle mne nějaký hlas. "Rád bych, ale nedostanu se k vám", odvětil jsem. Za chvíli jsem však svůj slíbený chips přeci jen dostal a s poděkováním milý dárek označil za nejhezčí okamžik z oh?ostroje.

                        
Po skončení sv
ětelných efektů, které jsem neviděl a zvukových, které ke mně pronikly, sevření zvolna povolilo a lidi se začali rozcházet. Když nás dav konečně z uvěznění milostivě propustil, došli jsme na faru. Od tatíka jsme se dozvěděli, že oh?ostroj, který sledoval pohodlně zabořen v houpacím křesle na vínem obrostlém balkónu své fary, byl moc krásný - jen se malinko podivoval, proč jsme se nedívali spolu s ním. No, sám nevím ... Zatímco on, svěží a odpočat, šel ještě k sousedce na burčák, my se zcela vyčerpáni svalili na lože. Měl jsem radost, že jsem vinobraní ve zdraví přečkal a v mé mysli zvolna začínaly nabíhat strašidelné představy, co asi bude zítra. Budu se totiž ještě muset s Luckou dostat do Prahy ... Vypitý burčák, jak chůva jemně kolébající mojí postýlkou, naštěstí chmury zakrátko přemohl.


mesicek





Pokračování


Přilášení

Registrovaní mají
více možností!

Registrovat


Přihlášení
Jméno

Heslo



Zapomněli jste své heslo ?

Info:
Svátek má:


Počasí:



Vygenerované za: 0.05 sekund Od 12/2008 -   navstev