evžen hilar              verše
 
     
            próza    
  M E N U     JENÍČEK, MAŘENKA  A  ROZPRODANÁ  NEVĚSTA        
             
             
  HLAVNÍ  STRÁNKA    
       
  BÁSNIČKY            
        ► JENÍČEK, MAŘENKA              
         A  ROZPRODANÁ  NEVĚSTA            
               
               
                 
        Jeníček, Mařenka a Rozprodaná nevěsta        
               
                   
          V samém srdci kontinentu        
          stojí malá chaloupka        
          touha Mirka Topolánka        
          a Jiřího Paroubka        
                   
          Každý by z ní chtěl uloupnout        
          co největší perníček        
          za chaloupku nám daj guláš        
          a úsporný balíček        
                   
          Marcipán se střechy zmizel        
          do chaloupky už teče        
          pro Mařenku a Jeníčka        
          je dost těžké nebrečet        
                   
          Opravu si maj zajistit        
          na své vlastní náklady        
          z chaloupky jim zbyly jenom        
          zadlužené základy        
                   
          Bojí se že zanedlouho        
          zmizí i ty docela        
          a chaloupku že nahradí        
          “k pronajmutí parcela“        
                   
          Ten šikovný pozemeček        
          lze rozdělit na kusy        
          dostane se tak na Němce        
          Holanďany i Rusy        
                   
          Jde nakrájet na kousíčky        
          jako by snad byl z těsta        
          čtvrté dějství zažívá teď        
          Rozprodaná nevěsta        
         
 
       
          Na jevišti zpívá Kecal        
          slibovací árii        
          nevěří jí ani Vašek        
          natož Jenda s Marií        
                   
          Dukáty jsou dávno v čudu        
          chalupa tu už není        
          místo toho je však slyšet        
          jemné RaJské zvonění        
                   
          Andělé to ale nejsou        
          prý jim to tu nevoní        
          a klíče už též umlkly        
          ty již dávno nezvoní        
                   
          To tu zvoní stříbrňáky        
          za které nás prodají        
          v kapsičce vládního saka        
          na poplach nám cinkají        
                   
          Svým cinkáním varují nás        
          že přichází zatmění        
          je dost možné že slyšíme …        
          ... už poslední zvonění        
                   
                   
                   
        Je vskutku až dojemné, kolik se to lidí předhání v tom, aby se o nás, plebs, mohli starat a věnují na to (nejspíš ze své kapsy) nemalé částky. Aby mohli plakáty se svým jménem polepit všechny sloupy (taky tě při pohledu na ně napadla ta prastará říkanka : "Jména hloupých na všech sloupích?"), museli si nejspíš hodně utáhnout své opasky. A myslí i na nás, co špatně vidíme a obětavě pro nás za své peníze tisknou billboardy, kde si je můžeme prohlédnout v nadživotní velikosti. Kam se na ně hrabe nějaký plakátek s Gottwaldem, či miniatura Stalinovy "Fronty na maso", která se kdysi tyčila na Letné a mně, jako malému klukovi, tehdy připadala obrovská. Myslím, že čím má politik větší plakát, tím bude asi lepší.        
               
               
               
               
               
        Říkám si: Proč jen to ti dobří lidé dělají? No, vidím, že naštěstí nejsou všichni jako já. A tak s kamarády zkoumám, kdo že dělá lepší gulášek a kdo má lepší logo na propisovačce, co prostému lidu úplně, ale opravdu úplně zadarmo a nezištně rozdávají. Musím přiznat, že mám z toho upřímnou radost. A jakou teprve radost dělají dětem, když si mohou jejich balónek vypustit s nějakým svým tajným přáním k nebíčku. A já si při tom říkám : "kam jen ta naše budoucnost asi poletí? ... do nebíčka, či do peklíčka ? ... anebo půjde ... úplně někam jinam?"

Mého syna velice potěšil balónek plněný vzácným heliem, protože mu umožnil mluvit ještě vyšším hláskem, než vlk s obroušeným jazykem (ještě že mu to nezůstalo).
       
               
               
               
               
               
               
               
         
 
       
                 
                 
                 
                   
                   
       
Myslel jsem si, že hodní a laskaví lidé už nejsou, ale mýlil jsem se. Proto je budu volit zas.  A nejraděj bych je zvolil všechny. Škoda, že se tak zbytečně rozdělili a nezůstali v tom jednom ústavu, dost mi to tím ztěžují. 
       
               
               
                   
                   
                   
                   
                   
    NAHORU     BÁSNIČKY   POVÍDKY     HLAVNÍ STRÁNKA