evžen hilar			verše
					próza
	M E N U				S V A T E B N Í   K O Š I L E
	HLAVNÍ  STRÁNKA
	BÁSNIČKY
	► SVATEBNÍ  KOŠILE
				Svatební košile
					Tak už je tu zase podzim
					a já zašla na hřbitov
					uklidit na hrobu listí
					zavzpomínat beze slov
					Jak tam chci položit věnec
					stojí vedle zvláštní pán
					neviděla jsem ho přijít
					byl to ale elegán
					Měl frajerské černé boty
					šité nejspíš na míru
					byly asi z jemné kůže
					tenké jako z papíru
					Obličej šedý jak popel
					jeho tělo kost a kůže
					na sobě měl černý oblek
					v ruce držel rudé růže
					Ty růže prý přines pro mne
					aby mi dal dáreček
					za ně že chce mou košilku
					a také můj věneček
					No tak jsem mu tedy dala
					i když jsem moc nechtěla
					byla jsem tam totiž sama
					v podstatě jsem musela
					Pak mne pozval do cukrárny
					objednal mi skleničku
					a pro sebe ze skromnosti
					jenom prázdnou rakvičku
					Jak jsem si šla s vínem sednout
					prázdná jeho židlička
					na stole jsou rudé růže
					a vedle nich rakvička
	▲  NAHORU			►  BÁSNIČKY	►  POVÍDKY			►  HLAVNÍ STRÁNKA