evžen hilar

verše

próza

M E N U

V Á C L A V H A N K A V Ď Á B L I C Í C H

HLAVNÍ STRÁNKA

BÁSNIČKY

STARÉ POVĚSTI ČESKÉ

► VÁCLAV HANKA V ĎÁBLICÍCH

Václav Hanka v Ďáblicích

Originály v následující části přepsaných rukopisů jsem nalezl při romantické procházce na jednom z pražských panelákových sídlišť v těsné blízkosti krajinu něžně vlnící megaskládky, táhnoucí se od obzoru k obzoru. S úžasem hledím na fascinující kombinaci toho, jaká může být příroda, když jí pomůže rozum a um člověka. Ano, naše české moře. Snad to byla vůle Boží, že záchytný plot dílo neudržel.

Jinému by možná větrem rozevřené stránky nic neřekly, naštěstí jsem tudy šel já. Zdobné písmo, psané husím brkem, inkoustem z bukvic, mne okamžitě zaujalo. Často se chodívám v zimě, když mne neurvalci v uniformách vyženou z nádraží, ohřát do Klementina a tak jsem hned věděl na co hledím. Ano, tohle je nezaměnitelný Hankův sloh, důvěrně mi známý z rukopisu Královéhradeckého, Zelenohorského a dalších děl, která jsem si tam dával pod hlavu. Rok datování, kde bylo možno zřetelně rozpoznat l.p. 1820, potvrdil můj předpoklad. Tím je ovšem dílo ještě cennější, neboť Hanka v něm již nepředstíral, že pochází z minulosti a že jej nalezl, ale hrdě se k němu přihlásil. Srdce se mi rozbušilo, že jsem jej cítil až v krku a muselo být slyšet snad až na druhém konci, pro mne v tu chvíli nejmalebnějšího kopce na světě.

Mezi petkami od Coca-Coly a množstvím dalšího netříděného odpadu ležící nenápadný svazek byl tedy napsán rok poté, co J. Zimmermann nalezl tzv. Píseň milostnou krále Václava. Laskavě si povšimněte, že v té době se psal Jára ještě po německu. Teprve později a možná mu v tom pomohli právě Václav Hanka, Josef Linda, či snad František Horčička, dokázal Němcům říci své NE. Od těch dob se psal jen výhradně česky. O Cimrmanovi víme, že byl v této době knihovníkem. To mu umožnilo proniknout prakticky do všech oborů lidské činnosti, což v pozdějším životě bohatě zužitkoval.

Za nezištné pomoci obětavého buldozeristy jsem se pokusil najít další části tohoto pokladu, který se jistě zařadí hned za korunovační klenoty a Relikviář sv. Maura, leč bezvýsledně. Měl jsem sice ještě jeden, podle mne dost dobrý nápad, ale lavinového psa s dokonalým čichem bych podle buldozeristy asi na skládku nedostal a pokud ano, prý by už pak žádný život nezachránil. To bych samozřejmě nechtěl, neboť lidský život je mi nade vše. I tak jsem byl šťasten a s unikátním nálezem hned spěchal domů, kde jsem tento skvost okamžitě přepsal na počítači, aby byl v digitální podobě konzervován pro další generace.

Nikdo se nemůže chlubit cizím pérem a autorství nechci nikomu upřít. Pouze jsem si dovolil, některé výrazy, za nezištné pomoci Ústavu pro jazyk český, co nejšetrněji, upravit do současné češtiny. Jsem přesvědčen, že dílo tohoto spisovatele, pedagoga a výjimečného genia, který předběhl svou dobu o víc, jak století, je vysoce nadčasové a věřím, že napomůže lidem uvědomit si své češství (pokud není padělané) a odstartovat národní obrození i dnes. Už je nejvyšší čas ...

Možná, že útlý svazek na smeťák přinesl některý z Blanických rytířů.