evžen hilar              verše
 
     
            próza    
  M E N U            Ž L U T Ý   A N D Ě L        
                 
                 
  HLAVNÍ  STRÁNKA              
  BÁSNIČKY              
         ► ŽLUTÝ  ANDĚL       Žlutý anděl        
                 
                   
          Slunce s obzorem se líbá        
          a já vstávám z postele        
          opouštím svou milou chatu         
          končí líná neděle        
                   
          Chtěl bych ještě stihnout zprávy        
          a tak rychle spěchám domů        
          když tu vidím že můj vůz je        
          omotaný kolem stromu        
                   
          Tak tu stojím vedle cesty        
          nechtěl bych tu strávit noc        
          auto si sám neopravím        
          kde však teď mám vzít pomoc        
                   
          Tohle mi má stodvacítka        
          věru dělat neměla        
          myslím že se neobejdu        
          bez žlutého anděla        
                 
          Dříve než jsem vyndal mobil        
          žlutý anděl už je tady        
          dobře že tu ta služba je        
          a že si ví se vším rady        
                   
          Anděl je menšího vzrůstu        
          oči úzké jak dvě střílny        
          nevím zda vůz spraví tady        
          nebo odveze do dílny        
                   
         
V ksichtě je fakt celej žlutej
       
          jak má žlutý anděl být        
          se zájmen ho pozoruji        
          čekám co se bude dít        
                   
          Náhle se mne však zmocnily        
          dotíravé pochybnosti        
          malý červík ve mně hlodá        
          o původu té žlutosti        
                   
          Co když je jen žlutej z chlastu        
          jak má auto spravovat        
          pokud by měl ztvrdlá játra        
          a nemoh se ohýbat        
                   
          Ten chlapík je vůbec divnej        
          nevím jestli něco umí        
          místo aby spravoval vůz        
          jen upřeně na mne čumí        
                   
          Montérky snad nechal doma        
          má jen bílou zástěru        
          kvůli autu prý tu není        
          půjde rovnou do sběru        
                   
          Pak otevřel svoji brašnu        
          přehraboval v ní chvíli        
          už z ní táhne něco jako        
          bílou noční košili        
                   
          „Rychle se tu pšeflikni        
          ta by ti snad mohla byt        
          tady se mi podepises        
          a uz muzes se mnou jit“        
                   
          Kam s ním mám jít sice nevím        
          má hlava však cosi tuší        
          když jsem náhle celý v bílém        
          a on řekl jenom „šlúši“        
                   
          Teď už s ním jsem v žlutém nebi        
          snad až v sedmém nad oblaky        
          zatím se moc nedomluvím        
          a učím se čínské znaky        
                   
          Je mi tady celkem tobše       / ale fuj, dobře /        
          už bych znova nechtěl žít        
          je tu sice strašnejch lidí        
          mám tu však Nebeský klid        
                 
       
       
               
               
               
               
               
               
               
               
               
               
               
              Brána Nebeského klidu        
                 
                 
                 
    NAHORU     BÁSNIČKY   POVÍDKY     HLAVNÍ STRÁNKA